Pivídky doporučují:

Český pivní atlas - online prodej

Recenze zde


Pivídky na Facebooku

Novinky

11.12.2017 - do mapy ČR přibyl Panský pivovar Sokolnice.

8.12.2017 - Opožděná mikulášská nadílka od Pivídek - nezlobili jste, takže je to hned 7 pivovarů u nás a po jednom na Slovensku a v Polsku: otevřené už jsou pivovary Pec pod Sněžkou (kraj Královehradecký), Z-Stage (Olomoucký), Hotel Palace Cinema (Středočeský), Chmelnice (Zlínský), Zenke (Moravskoslezský), na Slovensku potom Hellstork a v Polsku Bielawa. V přípravě jsou dva poslední české, Neratov (Královehradecký) a pražský Trilobit.

4.12.2017 - Přidána nová povídka: Cestování za pivem – Pobaltský pivní speciál, díl 2.: Litevský nedobytný pivní poklad

14.11.2017 - Novinky v mapách ČR i Slovenska: již otevřel pivovar Moravia na kraji Brna, připravují se pivovary v Říčanech, Písku a znovu se brzy otevře i plzeňský Groll. Na Slovensku podobně vracíme žilinský Kazačok.

5.11.2017 - Dnes se slaví, Pivídky si připomínají 6. výročí založení! Díky všem, víme, že servis z naší strany není ideální, tím spíš si vážíme těch, kteří stránky využívají a podporují. Šestka je takové pěkné číslo, šest piv už je na důstojnou oslavu dost a navíc budete moct zítra i vstát...

Archiv

Tácek Pivídek

Gifty.cz - výhradní dodavatel tácků pro Pivídky

Kauza Budvar a manifest na jeho záchranu – co na to Pivídky?

Manifest "Kampaň za Budvar" se šíří po internetu a také Pivídky se k němu nemohou nevyjádřit. Odpor obou jejích autorů připojovat se k masovým akcím a kolektivním prohlášením jde tak daleko, že nebyli schopni sepsat ani společný text vysvětlující, proč se k této kampani Pivídky odmítly připojit, na téma se však důkladně připravili argumentačně bohatou diskusí u piva a nyní každý nabízí čtenářům svůj pohled na celou kauzu - druhý článek Jana Bartušky najdete zde.


Milí čtenáři,

Jistě jste si všimli, že hlavní české pivní weby na svých stránkách uveřejnily společné prohlášení varující před hrozbou ztráty našeho posledního rodinného stříbra, čímž je míněna hrozba privatizace Budějovického pivovaru Budvar. Možná, že někteří z Vás čekali, že si Pivídky na chvíli přestanou dělat ze všeho a všech legraci a k manifestu se připojí, protože je to vážná věc a v takových chvílích je třeba dát žerty stranou, a zklamaně pak sledovali, že se na našich stránkách nic neděje a že Pivídky v tomto případě trapně zaspaly.

My jsme se ovšem rozhodli k výzvě, kolující napříč českou pivní komunitou nepřipojit, ne snad z povýšené frajeřiny (i když to možná taky trochu), ale prostě proto, že k ní máme poměrně zásadní výhrady. Já tedy skutečně v tomto článku odložím žerty stranou, a pokud mi to prominete, budu chvíli psát téměř vážně a některé z těchto připomínek přiblížím.

Přiznám se, že skutečně nerozumím onomu umístění Budvaru na pozici „rodinného stříbra“, pivovaru, který jako jediný z těch velkých vaří pivo „poctivě“ a který stojí, jak by pravil pan Bernard, na stráži před europivem. Já osobně hodnotím pivo obvykle podle toho, jestli mi chutná, což je postup, který mohu vřele doporučit. Nechci nikomu nutit, že to, co chutná mně je dobré a co ne je špatné, ale troufám si říct, že dovedu rozpoznat, že některá piva, namátkou třeba Žatec nebo Dobruška, jsou skutečně svou kvalitou o třídu výš než běžně dostupné značky, na některé značky (radši nebudu jmenovat) mám naopak vzpomínky plné zármutku, bolu a žaludečních křečí, a ty velké mají prostě svůj standard, který mě neurazí a zkrátka, když je dobrá parta, tak co bych nešel na Gambáče.

Budvar v tomto mém soukromém hodnocení jednoznačně patří mezi tyto velké značky. Rozhodně to není špatné pivo, ale že by to byl nějaký chuťový klenot, to opravdu nemohu říct. Přijde mi vedlejší, že prý nepoužívají chmelové náhražky nebo HGB, ruku na srdce, kdo z nás by to na chuti výsledného produktu poznal, kdyby používali? To už je mi milejší třeba přístup Staropramenu, který se používáním lecjakého „svinstva“ nijak netají, ale na druhou stranu, kvalita jeho piva se za poslední roky viditelně zlepšila. Budvar je zkrátka klasický velký pivovar, jehož kvalita odpovídá tomu, že vyrábí přes milion hektolitrů ročně, nic víc, nic míň.

Dalším mýtem je tvrzení, že Budvar je poctivý český pivovar, který je potřeba chránit před bezskrupulózními nadnárodními společnostmi. Budvar je mnohem spíše prostě jeden z velkých českých pivovarů, které byly po roce 1990 dost silné na to, aby svou působnost změnili z regionální na celostátní. Prostorová síť jeho působení je úplně stejná, jako je tomu v případě jiných velkých pivovarů a pivovarských skupin – atraktivní hospody v centrech větších měst a u hlavních silnic, sportovní akce, hudební festivaly atd., jen se kolem sebe rozhlédněte, ať už bydlíte kdekoliv.

Síť je to sice řidší, než mají Plzeňské pivovary nebo Pivovary Staropramen, ale Budvar úplně stejným způsobem vytlačoval menší regionální pivovary z jejich odbytišť, úplně stejným způsobem „zabíral“ restaurace metodami na hranici legálnosti a jejich marketing, agresivita na trhu a způsob distribuce piv po republice se v ničem podstatném neliší od pivovarů v rámci nadnárodních skupin. Domnívám se, že nikdo soudný nemůže vážně tvrdit, že jedna a tatáž věc je v případě Budvaru vítězství kvality a v případech jiných bezohledné zabírání trhu a ničení pivní kultury.

Budvar se mi zkrátka jeví jako pivovar, který se chutí ani tržním jednáním nijak nevymyká pivovarům nadnárodních skupin a to, že ho vlastní stát je pro mě druhotné. To všechno bychom ale mohli považovat za vedlejší ve světle toho, že stojíme před hrozbou, že pivovar bude prodán nadnárodnímu gigantovi, který si už brousí zuby na to, jak si přivlastní jeho registrované ochranné známky, načež jej uzavře. „Proč prodávat ze státních rukou pivovar, který vydělává?“, zní unisono napříč pivními servery.

„Stát tu není od toho, aby vařil pivo,“ odpovídá Miroslav Kalousek, a v tomto případě bychom měli brát sdělení největšího alkoholika v poslanecké sněmovně vážně. Budvar skutečně vydělává, ale rozhodně ne proto, že by stát byl tak kvalitním vlastníkem a hospodářem. Vydělává prostě proto, že má kvalitní vedení, management, marketing, obchodní strategii, tak jako každý úspěšný soukromý podnik, právní forma vlastnictví je zde vedlejší.

Málo se o tom ví, ale Budvar poměrně velmi úzce spojuje s nadnárodní pivovarskou skupinou Carlsberg k oboustrannému prospěchu – Carlsberg pomocí české distribuční sítě Budvaru proniká na tuzemský trh a Budvar naopak využívá globální distribuční sítě Carlsbergu k úspěšnému exportu zejména do severských zemí, kde má Carlsberg tradičně silnou tržní pozici. Závěr je opět stejný – Budvar se podobá českým pivovarům s nadnárodním vlastníkem víc, než se zdá a nepoměrně víc, než jsou jeho zastánci ochotni si připustit.

To mě vede ke kacířské myšlence, že prodej by Budvaru vůbec nemusel uškodit, ale mohl by mu stejně tak dobře i prospět. Záleží samozřejmě na tom, kdo by byl kupcem. Nezdá se, že by se nějaký našel mezi českými subjekty, předpokládejme tedy, že by jím byla některá z pivovarských skupin s globální působností. Skupina SAB Miller nepřichází v úvahu, protože by se koupí Budvaru dostal její podíl na českém trhu přes 50 % a nákup by tudíž nepovolil antimonopolní úřad. Zbývají tedy tři skupiny.

Koupě Budvaru Carlsbergem by byla minimálně kvůli výše napsanému logická a vcelku přirozená – vlastně by se v praxi nic podstatného nezměnilo, pouze by se prohloubily již existující vazby mezi těmito značkami. Carlsberg by konečně doopravdy pronikl na český trh, o čež se již 20 let neúspěšně snaží a jeho vlajková značka by se zde mohla stát něčím podobným jako je v současnosti Stella Artois nebo Heineken, tedy poměrně běžně dostupnou značkou pro nejvyšší příjmové skupiny hodnotící kvalitu piva výhradně podle výšky ceny, což se nezdá, ale je to poměrně velký tržní potenciál.

Budvar by se oproti tomu ve skandinávských a pobaltských státech mohl stát podobně proslulou a masově rozšířenou exportní potažmo licenčně vyráběnou značkou, jako je například Kozel na Slovensku a v Maďarsku nebo Staropramen v balkánských zemích. Domnívám se, že na tomto spojení by všichni zúčastnění přinejmenším ekonomicky vydělali, přičemž kvalita Budvaru pro český trh by zůstala zachována (byla by to jedna z prémiových a ziskových značek skupiny, nebyl by tudíž důvod omezovat její výrobu, nebo snižovat kvalitu kvůli zlevnění výrobních nákladů), a kvalita Budvaru pro zahraniční trhy, zejména při licenční výrobě by byla pochybná. Celkově Budvaru vřele doporučuji.

Druhou možností je, že by Budvar koupila skupina Heineken. Také z pohledu Heinekenu by to mělo svou logiku, Heineken se nechce smířit s pozicí trojky na českém trhu, která je nadále oslabována poklesem produkce a ekonomickými ztrátami v minulých dvou letech díky naštvání značné části spotřebitelů v důsledku až příliš bezohledného uzavírání jednotlivých pivovarů a přesouvání jejich produkce stovky kilometrů daleko. Koupí Budvaru by se z těchto ztrát rychle otřepal a skupina Heineken by se svou silou na českém trhu dostala někam mezi Plzeňské pivovary a Pivovary Staropramen.

Pro Budvar by to opět znamenalo možnost využívání distribuční sítě Heinekenu, v jejímž rámci by se bezpochyby stal hlavní, masivně podporovanou a celostátně rozšířenou českou značkou, kterou Heineken v současné době zoufale postrádá a marně se ji snaží vytvořit z některé ze svých stávajících značek. Budvar by jistě byl podporován i jako exportní značka, ale v tomto případě by byl problém, že by zároveň docházelo k rušení navázaných kontaktů s významnými odbytišti Carlsbergu a tím pádem k pravděpodobnému ústupu z těchto trhů.

Vzhledem ke zkušenostem s působením Heinekenu na středoevropských trzích se lze navíc právem obávat, že by skupina v případě jakýchkoliv problémů ať už samotné značky Budvar nebo skupiny jako celku neváhal začít zlevňovat jeho výrobu a tomu úměrně snižovat jeho kvalitu, v krajním případě i Budvar zcela uzavřít (v případě naprosté rezignace na středo- a východoevropské trhy a soustředění veškerých sil na čínský a východoasijský trh, což je však myšlenka, s níž si i zcela pragmatický Heineken pohrává jen velmi opatrně). Celkově Budvaru vřele nedoporučuji.

Poslední možností je ona všeobecně s hrůzou vyslovovaná představa prodeje Budvaru skupině AB-InBev, v jejímž portfoliu je i americký Budweiser. Rozhodně nechci pivovary Anheusera-Busche nijak hájit, jejich pivo jsem měl tu čest pít, a ten nápoj má s pivem skutečně společné pramálo, Heineken je proti tomu lahůdka pro znalce, a úspěch Budweiseru je bezpochyby dán zejména agresivním působením na trzích a masivní reklamou, která se v podstatě piva nijak netýká, děj se obvykle točí kolem toho, že někam přijede autobus plný polonahých krasavic a správní muži, kteří jsou in, tím pádem začnou popíjet Bud, což jim u žen bezpochyby zaručí úspěch.

Je třeba se ovšem podívat na to, čím je skupina AB-InBev jako celek, čím je v Severní Americe, čím je v Evropě a čím je a může být, abychom se vrátili k tématu v České republice. Je především skupinou, jejímž cílem je ekonomický profit, nikoliv záliba v drancování a krevní mstě. Český Budvar má na českém trhu velmi silné kořeny, obdobně silné je má na svých hlavních exportních trzích v Německu, Rakousku a na Slovensku.

Představa, že najednou přijde AB-InBev, uzavře Budvar, vykrade jeho obchodní známky a zaplaví český trh americkým Budweiserem, mi přišla poměrně vtipná, když se objevila v Haló novinách, když se ale v podobném duchu vyjadřují lidé, kteří by o dění v pivním světě měli něco vědět, je to spíše zarážející. Stejně tak představa, že Budvar náhle přijde o svůj export, protože všechny rozjeté soudy získá Budweiser pro sebe, je iluzorní. Jak jsem již řekl, hlavními odbytišti Budvaru jsou země geograficky, kulturně i pivařsky blízké, kde má Budvar tradici a kde panuje obdobná nechuť k Budweiseru, jako v Česku. Kdyby se AB-InBev pokusil ve Střední Evropě nahradit český Budvar americkým Budweiserem, znamenalo by to pro něj jednoduše totální obchodní propadák a obrovské ekonomické ztráty.

Co se může stát, je vymizení Budvaru z trhů jiných evropských zemí, kde tak silnou tradici nemá. V tomto případě je cenným příkladem případ Velké Británie, kde si obě značky navzájem konkurují (ve většině ostatních jedna ze stran soudní spor vyhrála a druhou z místního trhu vytlačila). Zajímavým postřehem je, že dražší a méně kvalitní Budweiser zde v prodejích předčí český Budvar silou reklamy a agresivity na trhu.

I to mi ale připadá v pořádku – ať si sami spotřebitelé kdekoliv na světě rozhodnou sami, a tam kde holt zvítězí americký Budweiser, tam prostě zvítězí, s tím jsem ochoten se smířit. O Budvar jako takový, a o jeho odbytiště na středoevropském trhu já osobně strach nemám. S trochou škodolibosti bych tento prodej i uvítal – jen ať čeští spotřebitelé a všichni obhájci poctivého českého piva „proti všem“ ukážou, jak se vyrovnají s objevením se amerického Budweiseru na českém trhu, a jestli náhodou část z nich nezačne otvírat na kempech pro správné chlapy plechovky Budu a vyhlížet autobusy s polonahými holkami.

Ale vážně, snižováním kvality a omezováním produkce Budvaru v jeho hlavních odbytištích by AB-InBev uškodil především sám sobě. Jeho vedení musí být při vší odtažitosti od reality jasné, že v tomto regionu se Budweiser neuchytí a spotřebitelé by přešli ke konkurenci. Žádné pivovarské skupiny nezavírají ziskové pivovary s produkcí nad milion hektolitrů s celostátním nebo přímo nadstátním potenciálem. Byla by to prostě kravina. Stejně jako si jejich vlastníci hýčkají Plzeň a Staropramen, tak by si i AB-Inbev hýčkal Budvar.

Co by se tedy asi stalo v praxi? AB-InBev by se asi začal ještě více snažit získat zpět Pivovary Staropramen (a celou skupinu StarBev) a vytvořit tak v Česku skupinu konkurující samotnému Prazdroji. Pro Budvar tedy jistě velká šance pro růst odbytu na místním trhu, doplněná zachováním významu v blízkých zahraničních odbytištích a, pravda, nejspíše ústupem z těch vzdálenějších. Rozhodně bych se v tomto případě nebál o Budvar, spíš o to, co by dvě takto silné skupiny na českém trhu udělaly se slabší konkurencí.

I to by ale byla příležitost pro nás konzumenty ukázat, že oněch zhruba 20-25 % trhu, které již zhruba deset let úspěšně a stabilně hájíme pro střední, menší a nejmenší pivovary za neustálého tlaku těch největších dokážeme hájit i nadále.

Vážení přátelé piva! Nepodléhejme dojmu, že naše české pivo je to jediné poctivé na světě jen proto, že je české, a všichni nám jej závidí a nemyslí na nic jiného, než jak nás o něj ochudit a vnutit nám své nepitelné patoky. Nedělejme z Budvaru chudáčka, kterého chce převálcovat nadnárodní gigant, a věřme jeho schopnosti obstát i v konkurenčním prostředí a bez ochranné ruky státu. Nedělejme z nadnárodních gigantů všemocné kreatury a věřme sami sobě, že jsme schopni si vybírat a pít to, co chceme a co nám chutná. Tímto zvoláním končím svůj manifest, nějak mi vyschlo v hrdle, tak si jdu dát první pivo, co mi kdo vnutí, mně je to jedno…


Autor: Kryštof Materna

Vloženo: 13.3.2012



Komentáře (2)

Od nejnovějšího Od nejstaršího

  1. Kryštof Materna's avatar Kryštof Materna

    Dobrý večer, je potřeba, abyste i Váš byt zaplnil pivním oparem a optimismus se dostaví sám:) Ale k věci, nesouhlasím s představou, že Prazdroj "nám" sebrali Jihoafričané a Budvar "nám" seberou Američané a my o ně navždy přišli/přijdem. Plzeň si mohu dodnes kdykoliv dát, a třeba u Pinkasů mi přijde znamenitá. Nejsem z Plzně a nejsem pamětník, pokud bych byl a měl pocit, že její chuť šla do háje, pak mám dnes již dost velký výběr pivovarů na to, abych si našel pivo, které mi sedí (jen v Plzni jsou čtyři jiné pivovary a v bezprostředním okolí další čtyři). Nadnárodní společnosti jsou realita dneška a je fakt, že kolem 75 % spotřebitelů nemá s unifikovanou chutí jejich piv problém, což je fakt, který se mně stejně jako Vám nemusí líbit, ale musím jej respektovat a pokud mám alternativu, pak mi to ani nijak zvlášť nevadí - ať si každý pije co mu chutná. K tvrzení "stát není od toho, aby vařil pivo". Pro mě za mě, ať stát pivo vaří, na tom není nic špatného. Ale samotný fakt, že vlastníkem pivovaru je stát, ještě neznamená, že má lepší pivo než když je vlastníkem nadnárodní společnost. Nemám pocit, že by Budvar nyní vařil nějaké výjimečné pivo, co taky chtít od pivovaru s produkcí přes milion hl ročně? Chuť Budvaru se po případném prodeji zhorší pouze do té míry, do jaké to povolíme my spotřebitelé. Ani Heineken či SAB Miller si u nás s pivem nemůžou dělat úplně co chtějí, nadnárodní společnosti nejsou všemocné a dělají jen to, co je většinový konzument ochoten tolerovat. Nevidím důvod s tímto "většinovým konzumentem" bojovat. Mám desítky regionálních pivovarů a přes sto minipivovarů jako alternativu. Česká pivní kultura nestojí na formě vlastnictví pivovarů a tržních podílech, nýbrž na vyspělosti konzumentů a diverzitě nabídky. Prodej Budvaru tuto kulturu tudíž nemůže ohrozit.

    #2 – 26 March, 2012 at 12:13 am

  2. Alislaw Ciaski's avatar Alislaw Ciaski

    Vážený Kryštofe, jak rád bych sdílel Váš optimismus, leč není mi dáno. O praxi Amerických podnikatelů vím své z příkladů Tatry nebo Letu Kunovice. A o praxi nadnárodních skupin v pivovarech též (jako plzeňák vím, co se stalo s Prazdrojem: výměna stojatých tanků za ležaté, zkrácení doby zrání o 14 dní...). A prohlášení, že "Stát není od toho, aby vařil pivo" mi připadá také docela vtipné. Proč tedy stát vyrábí v Čezu elektřinu? A kdybychom se měli podívat za hranice: proč třeba Německo nebo Francie provozují kolejovou dopravu? Já osobně si myslím, že když už jsme přišli o Prazdroj, který nyní vlastní jihoafričané, nemusíme přijít ještě o Budvar - a z toho důvodu petici podepíšu. Třeba Vám to po odehnání pivního oparu z bytu dojde a podepíšete se též. Přeji pěkný pivní den. A.

    #1 – 25 March, 2012 at 5:58 pm

Pošlete komentář
(nutný)
(není nutná)
CAPTCHA Image
Jiný obrázek